autor: vojta | Bře 13, 2009 | Pořád se něco děje
Abych se přiznal, byl jsem z toho pěkně zmaten.. Přesně po týdnu, kdy jsem přijel do mého nového pokojíčku se stěhujeme. Ach jo, zrovna jsem si začal zvykat. Naštěstí mě mamka uklidnila, že se stěhujeme jen na chvilku. Babička s dědou si vyrazili na dovolenou do hor a aby nezůstal jejich dům, zahrada a slepičky na pospas zkáze, na 14 dní jsme se přestěhovali k nim.
Paráda, celý dům jsem měl na starosti, se slepičkami mi pomohl taťka a s kytičkami mamka, ale jinak jsem to tam všechno ošéfoval 🙂 . Bral jsem to tam jako dovolenou a náramně jsem si to užíval. Procházky po okolí jsem sice většinou prospal.. ale řekněte, kdo by nespal, když ho pěkně zachumlají a kolem sviští čerstvý větřík?
Během naší dovolené se mamce bohužel stala příhoda, kdy musela do nemocnice a tak jsem s taťkou doma trnul co bude dál. Naštěstí se ještě v noci vrátila, bylo mi jí moc líto, musím být na ní moc hodný. Snažil jsem se dobře baštit umělou stravu, řeknu Vám není to tak špatné, jen ty prdíci kdyby tolik nebolely!
Kdy se ale zatím neudržím a spustím s nářkem, je při večerním koupání.. no budu muset na tom ještě trochu zapracovat a snad si na tu průhlednou kapalinu taky zvyknu.
autor: vojta | Bře 5, 2009 | Pořád se něco děje
4 dny v nemocnici utekly jako voda. Jedna návštěva střídala druhou, takže jsem se vůbec nenudil. Musím říct, že ani mamka, protože moje kojení jí dávalo pěkně zabrat. Pak to přišlo, přišel taťka a přinesl spoustu nových věcí a začalo balení, hurá jede se domů! Tak tohle je auto, zpočátku se mi v sedačce moc nelíbilo, ale jen co naskočil motor, bylo to o něčem jiném. Brukot motoru mě uspal tak dokonale, že jsem málem zaspal i můj první vstup do pokojíčku. Což o to, pokojíček moc pěkný, ale kde jsou hračky?
Mamka mě ujišťovala, že hračky budou, ale že jsem zatím moc malinký. Snad budou v těch velkých skříních.. Už se těším, až je budu moct prozkoumat. No z prozkoumávání zatím nic nebude, nějak mě to všechno zmohlo a raději si pěkně schrupnu.. třeba teď pod dekou, kterou dostala moje mamka od kolegů z Fedexu, kde pracuje.. teda teď nepracuje, teď je se mnou doma a stará se o mě 😀
autor: vojta | Bře 1, 2009 | Pořád se něco děje
Zdravím všechny čtenáře tohoto internetového očasníku. Dovolte mi, abych se Vám představil.. právě jsem se narodil a moji rodiče mi dali jméno Vojtěch Musil. Na křestním jménu Vojtěch, které je slovanského původu (těšitel voje – útěcha vojska), se shodli oba mí rodiče. Příjmení mi naopak bylo určeno zcela logicky 🙂
Narodil jsem se dnes v 10 hod 31 min v nemocnici Na Bulovce a po narození jsem prý vážil 3420 gramů a měřil rovných 50 cm. Píši zde prý, protože právě když mě měřili a vážili, měl jsem úplně jiné starosti než se soustředit na takovéto detaily. Vždyť tady je takových nových věcí ke koukání.
Mamka i tatka byli hodně unaveni a tak jsem je raději nechal odpočinout a sám jsem si taky na chvilku schrupnul. Když jsem se pak odpoledne vzbudil, byl už jsem někde jinde a kolem se pohybovali noví lidičky.. Aha tak to je moje babička a dědeček. Tak to je paráda, ukážu jim co umím.
Odpoledne uteklo jako voda a mě na noc odvezli na pozorování, prý aby si mamka pořádně odpočinula. No to byla ale noc, už abych byl zpátky u maminky. Ráno ve čtvrt na šest jsem se dočkal.. Ukážu mamce, jaké budu hodné dítko a že se mnou bude jen legrace.
Co se to děje na chodbě? Aha to budou asi ty navštěvní hodiny, o kterých se tu všude mluví.. a koho to taťka vede? Juchuuu, já mám ještě jednu babičku, no není to paráda.
Komentáře