Šestinedělí je za námi

autor: vojta | Dub 11, 2009 | Pořád se něco děje

Tak jsem slyšel, že šestinedělí je pro mamku nejtěžší, tak se raduji za ní, že už je to za námi. A je to na ní i vidět, mamka má stále lepší a lepší náladu a začíná s ní být pořádná sranda. Možná za to může i lepší počasí, mamka říká, že v tyto dny je teplo jak v létě, tak to abych se už těšil na léto. Ty procházky jsou prostě úžasný!

Taky jsme se konečně byli podívat v sokole, stihli jsme ještě poslední zápasy basketové sezóny, prý abych nasál atmosféru. No nevím, taťka je asi trochu blázen, takového hluku a pískání, no hlavně že měl radost. Na druhou stranu těch nových tváří, které jsem tam poznal. Konečně vím, od koho jsou ty krásné basketové dárky, které jsem dostal. Basketový minikoš s míčkem mi zatím schovali do skříně, prý jsem ještě na to hodně malý, ale nové botky na basket jsem si již musel vyzkoušet 🙂 . A ten dres, no není to paráda. Pak jsem od Juniorek a Lachlam dostal 2 krásné nové hračky, ale rodiče mi je opět zabavili, prý až od 3 měsíců. Snad se jich dočkám 🙂 .

Můj první větší výlet

autor: vojta | Dub 5, 2009 | Pořád se něco děje

Přátelé a kamarádi, tak už vím co je to výlet. Počátkem dubna jsem si s rodiči vyrazil na výlet a ne zrovna ledajaký výlet. Tož když se 4. 4. vdávala mamky kamarádka, nemohli jsme si tuto událost nechat ujít. Sbalili svých pár švestek, hlavně moje jídlo do termotašky a naskládali jsme se do auta. Pochopitelně jsem v autosedačce hned usnul, ale před Kolínem jsem se bleskurychle vzbudil a musel jsem se na chvilku protáhnout a omrknout, kam že to vlastně jedeme. Dobrý, jsme všichni, můžeme pokračovat. Před Kutnou Horou jsme odbočili a když jsem viděl cedulku zámek Kačina, vše mi bylo jasné. Trochu nám zkomplikovala cestu objížďka v Nových Borech, drncáky to je něco pro mne. Na zámek jsme dorazili s přestihem a tak mě mamka stihla ještě přebalit, já jsem jim to ale před Kolínem říkal, jejich smůla.

Zabrali jsme nejvýhodnější místa k očekávání princezny a dočkali jsme se, nevěsta přijela v posledním voze, který by krásně nazdoben a hned jak se otevřely dveře od auta, shlukly se kolem ní davy lidí. Všichni jí chtěli hned pozdravit, fotoaparáty blejskaly, no byla to prostě paráda. To už se všechno schylovalo ke svatebnímu obřadu a my jsme se přesunuli do zámku. Zevnitř byl zámeček moc pěkný, ale bydlet bych tam rozhodně nechtěl a zřejmě zde nikdo ani nebydlel, protože v takovéto zimě by snad vydržel jen lední medvěd. Taťka mě ihned raději zabalil až po uši do deky, prý abych nenastydl a už jsme se řadili do špalíru.

Svatební proslov byl moc pěkný, ale přišlo mi, že pán mluví už moc dlouho, tak jsem ho chtěl několika dobře míněnými radami usměrnit, ale taťka byl proti a šli jsme nachvíli ven. Pochopil jsem, že při této příležitosti se mluvit nemá a tak jsme se opět mohli vrátit zpět do sálu. Právě včas, stihli jsme vše podstatné a novomanželům ze srdce poblahopřáli.

Venku před zámečkem to bylo přeci jen teplotně příjemnější, krásné slunné počasí vrhalo pěkné světlo na historickou svatbu a toho využili novomanželé k zachycení této krásné vzpomínky, já jsem vše pozoroval z povzdáli a čekal na svou chvíli, kdy se budu moci také vyfotit s princeznou Hančou. Dočkal jsem se.

Dočkal jsem se také jídla, právě včas, už mi trochu škrundalo v bříšku, ale mamka to měla pěkně načasované. Ještě jsem si všiml, jak si mamka s taťkou pochutnávají na zmrzlině, nechal jsem je ať si taky dají. Po dobrém obědě si zasloužím odpočinout a tak jsem ani nezpozoroval, jak jsem se dostal zpět od zámku Kačina domu do svého lehátka. Ale, že to byl pěkný výlet.