PF 2014
Mikuláš letos 3x
Jak již v titulku předestírám, letos jsem Mikuláše, anděla a hlavně čerta potkal hned 3x. Jak je to možné? Inu chodím do sokola a paní Holanová nám Mikulášskou besídku nemohla odmítnout, a tak celá cvičební hodina byla ve znamení her, soutěží a předvádění se před Mikulášskou trojicí. Kdo neuměl básničku, mohl předvést třeba kotrmelec :D.
Druhé pozdvižení se konalo na besídce pořádané mou školkou, stejně jako loni jsme se sešli v prostorách Léta páně a opět nechyběl čert, anděl a Mikuláš. Komické číslo bylo nové a opět nás velice pobavilo, na závěr se dostávala sladká odměna. Škoda jen, že si mě čert vyhmátl a musel jsem mu slíbit, že se ve školce polepším a nebudu již tolik zlobit.
Třetí a nejhorší pozdvižení se konalo u tety a strejdy ve Vršovicích, kdy čert s Mikulášem přišli přímo k nám. To by mě zajímalo, tak to všechno o mně věděl? Dokonce věděl i o Jirkovi ze školky a všech lumpárnách co provádíme. No, nakonec se mi podařilo se z toho nějak vymotat a čert odešel s prázdným pytlem. Odměna stála za tu trochu strachu, ani se mi nechtělo z Vršovic pryč. Naštěstí za 2 dny slavila Milča narozeniny a tak jsme se opět pěkně vyblbli…
Míčový trojboj
Loni mi míčový trojboj utekl kvůli operaci, letos jsem si ho již nenechal ujít a pomohl jsem Sokolu Kyje vybojovat stříbrnou medaili v chlapecké kategorii. Jak již název napovídá, soutěž se skládala ze 3 disciplín, střelba na koš, hod na cíl a kop na branku. A aby to nebylo jednoduché do výsledků mohli promluvit i naše rodiče, se mnou startoval tatínek a nutno říci, že se moc nevyznamenal. Nebudeme to rozmazávat, ale myslím, že z naší dvojice jsem byl ten lepší já 😀
Z Dubče do Dubče
Koncem září jsme s tatínkem ještě využil pěkného počasí a vyrazili jsme na krátký pohádkový pochod nazvaný Z Dubče do Dubče. Asi byste uhodli odkud se vyráželo a kde by cíl pochodu, ale asi už neuhodnete, co se cestou dalo potkat, proto Vám přináším pár foteček z naší výpravné cesty. Na závěr našeho putování na nás čekala moc hodná čertice s čertovskou polévkou. Mňam, mňam.
V Janských lázních
Pobyt na horském vzduchu je ozdravný, alespoň se to všeobecně tvrdí.. tak mě mamka s tatínkem vytáhli na Černou horu. Dorazili jsme do penzionu v sobotu odpoledne. Bylo krásně, svítilo sluníčko, taťka chodil jen tak v tričku.. Ale to bylo asi naposled, co jsem to sluníčko viděl 🙁 Od té doby bylo hodně pod mrakem, pršelo a byla zima. Přesto nás to neodradilo od výletů. Takže v neděli výlet na Černou horu, sestup na Kolínskou boudu, tam jsme si dali super obídek se zmrzlinovým pohárem a výstup zpět na lanovku, neboť jsme měli i zpáteční a já jsem nechtěl ťapat dolů.. Zatím totiž nechápu, že jít nahoru je mnohem složitější než jít dolů 
V pondělí jsme vyrazili na nejvyšší horu ČR. Takže z Pece, kam jsme dojeli autem, jsme udělali výstup na Růžohorky, tam menší občerstvení na zahřátí, pokračujeme dále směr Sněžka. Na Sněžce jsme zalezli do Poštovny, poslal jsem pohled spolužákům do školky a vydali jsme se směr Luční bouda a Výrovka. Bojovali jsme s nepřízní počasí, Luční boudu jsme uviděli, až když jsme stáli před vchodem a Výrovku jsme pro jistotu nenašli vůbec 🙁 ještě že jsme na oběd zašli hned na té Luční, jinak bych vysílením asi padl (a mamka by asi zmrzla někde cestou). Každopádně zdárně jsme došli zpět do Pece a do animáčku jsme byli doma.
Úterý bylo ze začátku deštivé, ale pak se to vybralo a byla jasná obloha.. ale zima zima zima.. Jenže dole v Jánských to tak nevypadalo, ale nahoře na Černé hoře to fučelo o sto šest. Tentokrát jsme si udělali pořádný okruh rašeliništěm a šli pěkně až dolů. Dva dny jsem se z toho vzpamatovával. Suma sumárům jsem ušel přes 40 km za tři dny.. jsem prostě kabrňák 🙂
Renovace chatičky
Je to již nějaký pátek, co mamka s taťkou na zahradě postavili chatičku na nářadí. A tak není divu, že při jedné letní bouřce lepenka na střeše chatičky nevydržela a poletovala si, kam se jí zachtělo. A tak přišla má chvíle ukázat vlohy pro kutilství a společně s taťkou jsme se vrhli na renovaci chatičky :D. Nutno říci, že na střeše chatičky se mi líbilo a lezl jsem tam při každé vhodné příležitosti. Jen kdyby mě taťka pořád nekomandoval, abych prý nespadl. Copak jsem malé dítě?
Nejprve jsme odstranili starou lepenku, pak přišla na řadu pokládka nové střechy. Mamka vybrala barvu a tvar, taťka to zaplatil a já dohlížel, aby renovace probíhala tak jak má. Škoda jen, že jsme to nesfoukli za jednu neděli, protože taťka to asi nějak špatně vypočítal a chyběl nám jeden balík šindelů. Nevadí, koupili jsme další balík, taťka to tam již dotloukl sám a další víkend jsem se vrhli na natírání. S tím mám již své zkušenosti, protože jsem již pomáhal natírat plot a tak nám to šlo rychle, za odpoledne jsme měli natřenou celou chatičku.
Výsledek můžete vidět na fotečkách, snad nová střecha nějaký ten pátek vydrží, snad i sobotu.
Komentáře