Speciální přání k narozeninám
Milý strejdo Aleši, přeji ti všechno nejlepší k Tvým narozeninám.
Tvůj synovec Adalbert 
Milý strejdo Aleši, přeji ti všechno nejlepší k Tvým narozeninám.
Tvůj synovec Adalbert 
Tak původně se mělo jednat o zimní dovolenou včetně lyží, které máme zapůjčené již od září na celý rok… Ale letos to s tím sněhem opravdu neklaplo… Místo lyží jsem si na dovču vzal kolo. A musím říct, že to byla nádherná dovolená. Po čtrnáctidenním pobytu doma (díky neštovicím) jsem si provětral plíce na čerstvém vzdoušku. Podnikli jsme s mamkou a taťkou pár výletů – na rozhlednu Slovanka, pak menší okruh směr Peklo přes Čihadla a další den jsme navštívili továrnu na dřevěné hračky v Albrechticích a pak si dali kolový výlet kolem přehrady Josefův Důl.
Prostě jsem se nenudil a každý den si vychutnával slunečné počasí. A když jsme se vraceli v pátek zpátky do Prahy, tak jsme to vzali přes Liberec do mého oblíbeného IQ parku 🙂
Jupíí, konečně jsem se dočkal! Páté narozeniny jsou tady a hosté nikde… Ale není se čemu divit.. stále mám ty neštovice, takže se k nám dostavili pouze nejodvážnější jedinci (babička, děda a babička Řízková). Taťku a mamku nepočítám, protože ty tu se mnou být musí
Takže se jednalo jen o velmi skromnou oslavu – kafíčko a ochutnávka narozeninového pididortu…
Pár dní před svými pátými narozeninami jsem objevil na svém těle pár pupínků. Šel jsem za dědou (neboť zrovna tu noc po zrodu neštovic) jsem si vydupal spinkání u babičky a dědy (jelikož tam byly mé sestřenice taky na spinkačku..). Děda řekl, že to nic není, že to je jen štípanec od blechy.. To ale slyšela babička a málem jí klepla pepka.. Copak má babička doma blechy?! Tak jsem šel pod světlo a pak to šlo ráz na ráz.. Taťka mi vyzvedl, odjeli jsme k Martě (paní doktorka), mamka dostala ošetřovačku a od té doby si válím šunky doma.
Ze začátku to teda nebylo nic moc, pupínky jsou docela svědivé a hlavně nehezké 🙁 byl jsem přes den docela unavený, ale naštěstí mě netrápily žádné teploty nebo jiné záludnosti. Teď už se mi pupínky budou snad jen hojit a hojit.
Poté, co jsem Silvestr loni prošvihl, jsem si letos dal závazek, že určitě vydržím až do půlnočního ohňostroje. Celé odpoledne jsme s mamkou a taťkou hráli nějaké hry, zobali přitom jednohubky a abych vydržel, šli jsme také na procházku k rybníku a vypouštěli tam lampióny štěstí. To byla paráda. Doma jsme pak dali véču a ještě hodinku jsem vydržel v pohodě, ale jak se čím dál víc blížila hodina H, nemohl jsem si pomoci a zalomil jsem to přímo u stolu. Ani nevím, jak jsem se dostal do postýlky. Prý mě o půlnoci ještě budili, abych to také viděl, ale o tom už nic nevím :D. Ráno mi z toho bylo smutno, a tak mě mamka s taťkou vzali večer na gigantický ohňostroj do centra Prahy, který se konal na Nový rok. Lepší ohňostroj jsem v životě neviděl.
Letošní Vánoce utekly jako voda, ach jo, jak já bych si je zopakoval, hlavně tu nadílku pod stromečkem. Ale pěkně popořadě, stejně jako loni, připravila moje školka pro mně a mé rodiče vánoční dílničku, na které jsem se mohl předvést, jak jsem na tom se zručností. Pak jsme se také byli podívat na vánoční stromeček na Staroměstském náměstí, a také nemohly chybět tradiční vánoční akce, jako zdobení oken a stromečku, se kterými jsem letos zdatně pomáhal. Štědrovečerní večeři jsem moc nedal, kdo by taky jedl, když nahoře v pokojíku se děly divné věci, jakmile to tam zacinkalo, už jsem tahal za dveře, ale Ježíšek byl fuč, tak snad příště …
Komentáře