Tak opět po roce… byly tu zas Vánoce a Nový rok

Vánoce mám moc rád, těším se na ně prakticky hned od doby, co skončí ty předchozí. Rok se řekne, že je dlouhý, ale poslední dobou to letí kosmickou rychlostí, takže jsem ani tak dlouho nečekal. Měl jsem nakreslená nějaká přání, které jsem zanechal za naším oknem v kuchyni a i když to Ježíškovi dlouho trvalo, nakonec si ta psaníčka přeci jen odnesl. Takže pak už jen chvilka napětí, zda mé výtvarné (ne)nadání Ježíšek pochopí :mrgreen:

Tak Vás mohu ujistit, že je Ježíšek maximálně chápavý a přinesl i spoustu dárků, které jsem ani nečekal 🙂 mám z nich radost a radost mají i rodiče, neboť si s nimi a se mnou musí pohrát 😀

Další významnou akci, kterou jsem si tentokrát nechtěl nechat ujít, byl konec roku 2014. Loni jsem měl menší „nehodičku“ a hodinu a půl před půlnocí jsem totálně usnul v kuchyni za stolem a žádná petarda, která by snad zbořila i mou postel, mě prostě neprobudila. Ale tentokrát jsem si dal závazek, že vydržím seč můžu.. A vydržel jsem pomalu víc než rodiče. Večer jsme zašli na chvilku ven k rybníku, vypustili jsme lampiony přání, které jsme si předtím pokreslili, pak jsme si zahráli 2x dostihy a sázky junior (dobrý dárek od Ježíška), museli jsme nepatrně upravit pravidla, neboť hrát na osedlání dvou koní je záležitosti 15 min, takže sedláme hned 4 koně 🙂 no a půlnoc byla zde, šampáňo teklo proudem, rachejtle lítaly o sto šest a já nechtěl jít vůbec spát.. Ale když už jsem teda na smutné oči mamky, že už je opravdu pozdě, šel spát, tak jsem se nezdržoval a během dvou minut jsem byl Pan Tuháček 🙂

Moje první soustředění

Poslední týden v srpnu jsem odjel na týdenní soustředění do Borotína, což je vesnička asi 15 km od Tábora. Mají tam super halu s ubytováním i stravou, takže je možno se celý týden věnovat jen a jen sportu. Taťkova představa byla, že budeme většinu času trávit v tělocvičně a zdokonalím se v basketbalu, realita ale byla jiná. Já jsem spíš chtěl vyzkoušet více sportů a tak jsem se kromě basketu věnoval i cyklistice, pingpongu, tenisu, volejbalu, fotbalu, baseballu a dokonce i frisbee mě bavilo. Můj první sportovní týden se nadmíru vydařil.

Po dlouhé době zase jedna svatba

Už je to nějaký pátek, co jsem byl naposledy na něčí svatbě a tak jsem přivítal možnost kouknout se na svatbu mamky spoluhráčky a kamarádky Zuzky. Svatba se konala v překrásném prostředí zámeckého parku v Průhonicích. Neméně povedená byla o večerní oslava, kde jsem spolu s mamkou dokonce rozvlnil i své boky. Nejvíc jsem se však těšil na svatební dort 🙂