I já se už můžu považovat za houbaře. Taťka s mamkou mě vytáhli na houby. Byl tam i děda, ale ten zmizel hned po vstupu do lesa a my tři se vydali sami jiným směrem. Děda se prostě bál, že mu vysbírám všechny houby. Jsem malý, vidím toho víc 🙂 Jenže po chvíli se mi blbě chodilo mezi popadanými klacíky, takže jsem se nacpal taťkovi do krosny.. To měl chudák taťka trénink!! Ta krosna taky sama něco váží a když jsem v ní ještě já 
. Ale nasbírali jsme košíček hub, tak jsem měl radost. Hlavně z toho praváčka 😎 .
Po takovém výletu mi pořádně vytrávilo a ač jsem byl po jídle, nebyl jsem líný, přistavil si židličku a ještě něco pucoval mamce na kamnech.
Teda Vojtíku, to Ti gratuluji k takovému úlovku, praváček je naprosto výstavní. A Tobě to taky moc sluší, jsi opravdický houbař s velikánským košíkem. Hlavně, že byl nakonec plný!!
Ahoj babičko, z té krosničky mám skvělý rozhled, takže jsem hlásil pořád taťkovi „houba“.. Ještě je teda vůbec nerozlišuji a doufám, že se to naučím stejně tak dobře, jako tatínek. Kdybych sbíral to co maminka, tak máme hořkou celou smaženici
. Ten práváček neměl ani jednoho červíka 😀
Ty jo, Vojtiku, také gratulace. Parádní houbičky.
To já jsem totální žabař. A z lesa si donesu tak maximálně klíště.
To když jde Milča, tak sbírá ty maličkaté, na zavaření, které nemám šanci vidět 😀
Teti, nechci být nezdvořák.. ale nechtělo by to už nějaké brýle?