Po mé půlroční snaze jsou konečně vidět mé pokroky v plavání, hlavně díky mé hodné paní instruktorce Pétě z Activity Clubu. S trochou nadsázky by se dalo říci, že 25m bazén již není problém uplavat prsy, kraulem i znakem, motýlka jsme zatím ani nezkoušeli.
V lednu jsme se končeně dočkali pořádné sněhové nadílky. Mamka doma slavila narozeniny a my děti a Wilda jsme vyrazili blbnout se sněhem na zahradu.
To to zase uteklo, Vánoce jsou tady, v mých očích jsem byl celý rok hodný, tak ta hromada dárků byla určitě zasloužená! Ze všech dárků, které jsem dostal jsem měl radost, jen jeden dárek jsem tam nenašel – mobil. Taťka mi sice vysvětlil, že když ještě neumím pořádně číst, tak je mi mobil k ničemu, ale když se tam dají hrát bezva hry a taťky mobil je už šunka a mamka mi ho půjčuje jen občas. No, když budu ještě hodnější, třeba příští rok mi ho Ježíšek naježí. Ale ostatní dárky byly moc super, dostal jsem spoustu hraček, her a byly tam i měkejši 🙂 .
Jsem ve škole prvním rokem, ale vypadá to, že se zde každoročně konají Vánoční trhy, na kterých se prodávají výrobky, které jsme pro naše rodiče vyrobili. Vybrané penízky se pak použijí na další školní akce. Vzápětí po Vánočních trzích jsme se vypravili do zámeckého parku, kam zavítal Mikuláš se svou družinou. Prodral jsem se dopředu, a mezi prvními jsem Mikuláši řekl básničku, za odměnu jsem si odnesl pytlík plný dobrot. Raději rychle pryč od těch ošklivých čertů. A to ještě nebyl od čertů pokoj, další akce se konala v rámci pravidelného cvičení v sokole v Kyjích.
Koncem listopadu jsem se zúčastnil již tradičního míčového trojboje pořádaného Sokolem. Letos byla moje účast na trénincích slabší, tak jsem se nenominoval do své kategorie, ale šel jsem rovnou do žáků. Přestože jsem vysloveně nic moc nepokazil, průměrné výkony na bednu bohužel nestačily. No nic, není každý den posvícení, snad se dílo podaří příště 🙂
Komentáře