Ani nemusím všem říkat, jak jsem se na své první hory těšil.. Dokonce jsem v den odjezdu vstal a už jsem myslel, že mě tam rodiče v noci přepravili. Kolem baráčku jsme měli tolik sněhu, že ho taťka horko těžko odhrabal a my mohli vyrazit směr Itter, kousek za rakouskými hranicemi. Cesta byla dlouhá, ale mamka mě uplácela kukuřičnými červíky.. Poslední dobou bych se pro jídlo i rozkrájel 😎 .
Zapomněl jsem Vám říct, že na hory jsem cestoval ještě se strejdou Alešem, tetou Evou a samozřejmě s mojí sestřenicí Milčou. No prostě nás byla plná chata.. Řádili jsme celý den, buď doma nebo venku. Mamka mi zabalila oblíbené hračky, které zabavily i Milču no a venku jsem krom ježdění v kočárku používal i modernější vybavení na sníh – tzv. babybob. Vůbec jsem se nebál a ježdění na bobu jsem si užíval. Mezi námi.. jezdil jsem jen z malého kopečku, takže příště by to chtělo něco většího, aby bylo veselo . Ale jak jsem tak zjistil, když jsme se vrátili zpět do Prahy, že si ten kopec můžeme postavit i na zahradě, materiálu je víc než dost.
Co se týká zážitků, těch mám spousty.. jízda lanovkou, kam jsem se vešel i v kočárku, bobovaní na zasněžených cestách, opalování na horském sluníčku, už vím, jak vypadají živé kravičky (pořád mi je mamka ukazuje jen v knížce) a já je konečně mohl vidět i zblízka.. Ale Vy se stejně těšítě na fotky, takže si užijte prohlížení 😉
Ahoj Vojtíku, tak koukám, jak sis svoje první hory užil, moc Ti to svědčilo. Určitě z Tebe bude super lyžař jako mamka s taťkou. Ahojky a pokračuj na snížku i tady v Praze, taková sněhová nadílka stojí za to 🙂 babička Maruška